Výkonný producent Simon Barry a herci Rachel Nicholsová (Kiera Cameronová) a Victor Webster (Carlos Fonnegra) nám poví o tom, co se dělo v první řadě, a jak se události budou vyvíjet dál v řadě druhé.

Rozhovor najdete uvnitř článku.

Má první otázka směřuje na Victora. Když jste se poprvé seznamoval se svou rolí, možná vás napadlo, že vy budete ten, kdo bude ve vedení, a pak jste zjistil, že vaši postavu neustále zachraňuje Kiera. Popovídejte o výměně rolí, která činí Continuum výjimečným.

Victor Webster: Svým způsobem vezmeme všechny stereotypy, které se v seriálech objevují, a obrátíme je vzhůru nohama. Zatímco mužská role by měla zachraňovat ženu, my to přetočíme a ona je tady pro mě, aby mě stále zachraňovala. Já jí samozřejmě taky kryju záda. V tomto smyslu je to velmi symbolický vztah, a musím říct, že v tom Simon a ostatní scénáristé odvádějí skvělou práci. Jakmile si myslíte, že víte, co se v seriálu stane, tak vám seberou pevnou půdu pod nohama a vy si pak říkáte: „Co to sakra bylo?“ Jsem vážně rád, že to dokážu zahrát, ale Carlos je silný hrdý Hispánec a není snažit se udržet si tyto vlastnosti, když máte vedle sebe krásnou ženu, která vám zachraňuje život – to mě baví hrát a jsem rád, že je to tak napsané.

Chcete v budoucnu posunout Liber8 do popředí a udělat z nich hrdinské postavy, kterým Kiera stojí v cestě? Vzhledem k tomu, co víme o korporacích, a našemu strachu z takové antiutopické budoucnosti, stanou se z nich někdy hrdinové?

Rachel Nichols: To nechám teď na Simonovi.

Simon Barry: Ano, to je zajímavý dotaz. Díky tomu, že si v tomhle seriálu držíme nadhled, tak vlastně nikomu nevnucuji názor na Liber8 a jejich úmysly, přestože je příběh vyprávěn téměř výhradně z Kieřina pohledu, což dává seriálu pevný základ a dá se tak vyprávět. Snažíme se nabízet argumenty z různých úhlů pohledu a toho se držíme. Takže pokud to jde, pokoušíme se ukázat dvě strany každého sporu. Možná že jednoho dne to nebudu já, kdo to rozhodne, ale diváci. Prostě se zaměří na jednu stranu, zatímco jiná část diváků se přikloní ke straně druhé. O to nám v seriálu vlastně jde, umožnit lidem, aby si vybrali stranu podle pravdy a smyslu, které jsou jim bližší. Když to půjde, budu se snažit nestát tomu v cestě.

V předposledním díle jsme mohli vidět onu scénu, kdy Kellog začínal zaznamenávat nějaký úspěch, i když mu při tom pomáhal alkohol… (smích)

Victor Webster: Ten pomůže vždycky. (smích)

To byl odvážný tah poskvrnit takhle Kieřinu image, protože až doteď jsme ji provázeli na její cestě, byli jsme svědky toho, jak touží po své rodině v budoucnosti a teď najednou takový úlet, až si začínáme říkat, co se to s ní děje a jaká to dělá rozhodnutí.

Simon Barry: Vím, že Rachel má na tohle svůj pohled, tak bych rád, aby to komentovala ještě přede mnou.

Rachel Nicholsová: Já mám začít? Tak dobře. Vztah Kiery a Kelloga je velmi zajímavý. Je cítit určité bezpečí a pohodlí v tom, že on ví, kdo Kiera je a za co bojuje, také zná Liber8. Je to ale dost nejednoznačné, protože si říkáte: „Tak jo, nebo ne?“ A vůbec je tolik různých možností a teorií kolem těch dvou. Jak se tenhle vztah vyvine? Obelhává ji? Nebo ho ona využívá, aby dostala, co chce? Je to opravdu složité a na konci posledního dílu tohle všechno vlastně nechává otevřené různým interpretacím. Potom také, jasně, Kiera je v budoucnosti vdaná, ale jak dlouho bude tady a co to všechno znamená, navíc se čím dál víc dozvídáme o ní, o jejím životě v budoucnosti, o jejích vztazích – ať už dopadnou jakkoliv. To s Kellogem je důležité, protože sice se cítí docela bezpečně, ale na druhou stranu mu nevěří a jde jen o oboustrannou výpomoc. Takže je to opravdu složitý vztah, ve kterém je jisté jen to, že nic není jisté.

Simon Barry: Ano, souhlasím s Rachel a ještě bych dodal, že je skvělé, jak Kellog ukazuje Kieře, jak může být tak trochu zlá a přitom se nevzdat svých cílů. Může mít nějaké mouchy, může být lidštější, zranitelnější, protože její honba za Liber8 a návratem domů jí brání být lidskou. Chtěl jsem, aby si uvědomili, že Kiera je jako my ostatní. Má pochybnosti, divné pocity a v tomto ohledu byl Kellog jediným, kdo jí rozuměl. Něco je k sobě pojilo, i když asi ne intelektuálně, možná to bylo jen příhodné a utěšující, ale je to tak přirozenější a reálnější než jsou vztahy, které vídáme v televizi, takže se snažíme ukázat alespoň tohle.

To jsme se hezky dostali k mé další otázce. Všechny hlavní postavy pojí motiv osamělosti. Můžete nám říct, jak se k jednotlivým postavám z tohoto hlediska stavíte? Jak ona samota ovlivňuje jejich činy?

Simon Barry: To jste naťuknul téma, které v seriálu vlastně převažuje. Máte pravdu, vždycky jsme se bavili o tom, že Kiera se ocitla v situaci trosečníka, i když to bere i jako misi. Je uvězněná, opuštěná, odstřihnutá a vlastně si prochází vším, čím by se prošel každý, kdo by se ocitl sám na pustém ostrově. To nám otevřelo spoustu možností, jak pohlížet na izolaci i na postavy.
Ve druhé řadě se tím budeme zabývat trochu více. Ano, je to o tom najít své místo ve vesmíru, v osudu, v čase – v časovém kontinuu. Nebo i o tom, co je osud, co můžeme ovlivnit, co nemůžeme ovlivnit – to se často pojí se samotou a izolací.
Takže jsem rád, že jsme se k tomu dostali. Tak nějak se díváme na lidi – postavy, které se ocitají v situacích, které pro ně nejsou obvyklé. Nenavazují normální vztahy a tyto vztahy, které jsme rozjeli v první řadě, se budou ve druhé rozvíjet. To bude zajímavé sledovat, protože ty postavy jsou suverénní, když jsou samy; uvidíme, jak se budou chovat, když samy nebudou. Myslím, že Rachel by k tomu určitě chtěla něco říct, tak do toho.

Rachel Nicholsová: Ano, za tuhle otázku jsem opravdu ráda. Nikdy mi ji nikdo nepoložil, i když to není poprvé, kdy si rozmýšlím odpověď. Takže děkuji. Kiera je takový ten osamělý vlk. Na první pohled je to jasné – je v roce 2012 a úplně sama, ale nejen to, ona je úplně odříznutá od všeho, co doteď znala a teď byla vržena do tohoto nového prostředí stylem „plav, nebo se utop“.
Nejdříve se spřátelila s Alecem a pak na konci řady s Kellogem, ale ve skutečnosti je jen málo lidí, kteří vědí, kdo Kiera je, odkud je, proč tam je a jak se tam dostala. A ta největší samota pro ni je to, že nemůže být upřímná k lidem jako Carlos. Chci říct, že i když je Kiera obklopená lidmi, stále se cítí úplně osamělá, protože tam není nikdo, kdo by opravdu věděl, kým je.
A lhát svému nejlepšímu příteli, někomu, koho tak uznáváte a obdivujete, koho si tak ceníte, to je nesnesitelné a cítíte se opravdu, opravdu sami a Kiera má často pocit, jako by byla jednočlenná armáda.

A co Alec, Rachel? Ten vypadá, že si ve své počítačové laboratoři vystačí docela sám. Co on a jeho samota?

Rachel Nicholsová: Máte pravdu, Alec si rozhodně vystačí s tím, co dělá a jak funguje v první řadě. V té druhé ho necháme trochu víc rozjet, ale myslím, že to je důvod, proč spolu Alec a Kiera tak dobře vycházejí, protože oba o sobě vědí pravdu a oba vědí, jaké to je být úplně sám a cítit se úplně sám. Myslím, že Kiera cítí útěchu v tom, že má za přítele jeho.
Ten motiv být obklopena lidmi a mít pocit osamělosti nebo naopak pracovat úplně sama a přitom nebýt – to je pro seriál velmi důležité. Kiera ví, že Alec je v její hlavě a je její součástí a ona se vlastně na něj hodně spoléhá.